
Ve studii STEP 1 užívali lidé s obezitou semaglutid v dávce 2,4 mg týdně (stejná účinná látka jako v Ozempicu, v této dávce prodávaná jako Wegovy). Za 68 týdnů zhubli v průměru kolem 15 % své hmotnosti. Části účastníků změřili tělesné složení právě DEXA skenem, před léčbou a po ní.
Výsledek: tuk klesl v průměru zhruba o 8,4 kg, beztuková (lean) hmota o 5,3 kg. Jinými slovy, přibližně 39 % úbytku váhy nebyl tuk. U tirzepatidu (Mounjaro) ve studii SURMOUNT-1 vyšel podíl příznivěji, zhruba čtvrtina úbytku, ale princip je stejný: s tukem odchází i část hmoty, o kterou přijít nechcete.
| Studie | Lék | Průměrný úbytek váhy | Podíl beztukové hmoty na úbytku |
|---|---|---|---|
| STEP 1 (2021) | semaglutid 2,4 mg (Wegovy) | cca 15 % za 68 týdnů | cca 39 % |
| SURMOUNT-1 (2022) | tirzepatid (Mounjaro) | až cca 20 % za 72 týdnů | cca 25 % |
Tady se často přehání. DEXA rozlišuje tuk, kosti a „lean“ hmotu – a do lean hmoty patří kromě kosterních svalů také voda, orgány a glykogen. Při výrazném hubnutí se zmenšují játra (ubývá z nich tuk), klesá objem krve i vody v těle. Část úbytku lean hmoty tedy není ztracený sval.
Studie využívající magnetickou rezonanci naznačují, že skutečný úbytek svalů bývá menší, než by napovídala samotná lean hmota, a že se ze svalů zároveň ztrácí tuk, takže kvalita svalu se může zlepšit. To je dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že u člověka po padesátce, který svaly přirozeně ztrácí už teď, jsou i dva tři kilogramy skutečného svalu znát – na síle, na schodech i na tom, jak snadno si udrží váhu.
Ztráta lean hmoty není specialita GLP-1 léků. Při každé redukci váhy bez silového tréninku tvoří beztuková hmota obvykle zhruba čtvrtinu úbytku, někdy víc. Rozdíl je v rychlosti a v chuti k jídlu: léky potlačí hlad tak účinně, že řada lidí jí výrazně méně bílkovin, než potřebuje, a k tomu se kvůli únavě nebo nevolnosti přestane hýbat.
Proto se výsledky mezi lidmi tolik liší. Průměr ze studie zahrnuje lidi, kteří ztratili jen málo lean hmoty, i ty, u kterých tvořila klidně polovinu úbytku.
Představte si dva lidi, kteří za čtyři měsíce shodili shodně 12 kg (ilustrativní příklad). První ztratil 10 kg tuku a 2 kg lean hmoty. Druhý 7 kg tuku a 5 kg lean hmoty. Na váze, v zrcadle i v kartě u lékaře vypadají stejně. Jejich metabolismus, síla a riziko, že kila naberou zpátky jako čistý tuk, ale stejné nejsou.
Osobní váha tento rozdíl nevidí. Bioimpedanční váhy a InBody ho odhadují z vody v těle, jenže během léčby, kdy lidé méně pijí a jí, se právě voda mění nejvíc. DEXA měří tuk, lean hmotu a kosti přímo a zvlášť pro ruce, nohy a trup – takže uvidíte i to, jestli ubývá sval z nohou, kde ho potřebujete nejvíc.
Nejde o to léky démonizovat – úbytek tuku, hlavně viscerálního, má pro zdraví velký přínos. Jde o to hubnout tak, aby odcházel hlavně tuk. K tomu potřebujete výchozí měření před začátkem nebo na začátku léčby, kontrolu po prvních třech až čtyřech měsících a dostatek bílkovin spolu se silovým tréninkem.
Dávkování a jakékoli změny léčby vždy řešte se svým lékařem. Výsledky DEXA skenu mu můžete přinést – jsou to data, se kterými se dá pracovat.
Ano, část úbytku váhy tvoří beztuková hmota. Ve studii STEP 1 se semaglutidem 2,4 mg to bylo v průměru zhruba 39 % úbytku. Ne všechno z toho jsou svaly (patří sem i voda a orgány) a mezi lidmi jsou velké rozdíly – výrazně záleží na příjmu bílkovin a silovém tréninku.
Ne nutně. Při každém hubnutí bez silového tréninku tvoří beztuková hmota obvykle zhruba čtvrtinu úbytku. U GLP-1 léků jde spíš o rychlost hubnutí a o to, že lidé kvůli potlačenému hladu jedí málo bílkovin.
Spolehlivě jen srovnáním dvou měření tělesného složení. DEXA sken měří tuk, beztukovou hmotu a kosti přímo a zvlášť pro ruce, nohy a trup. Osobní váha to nerozliší a bioimpedance (InBody, chytré váhy) je během léčby zkreslená změnami tělesné vody.
Do velké míry ji lze omezit: dostatek bílkovin (obvykle 1,2–1,6 g na kg cílové hmotnosti), silový trénink 2–3× týdně a ne příliš rychlé tempo hubnutí. Jestli to funguje, ověří kontrolní DEXA sken po 3–4 měsících.
Chcete zjistit svoje reálné tělesné složení?
Objednat DEXA skenČlánek má vzdělávací charakter a nenahrazuje konzultaci s lékařem. O léčbě a jejích změnách rozhoduje vždy ošetřující lékař.